Přesně tak.

Citové vydírání funguje jen tehdy, pokud najde na druhé straně ochotný přijímač.
Takže bych zapracovala na tom, abych zjistila, PROČ mě její řeči tak zraňují, na jakou strunu ve mně se jim daří brnkat.

Zní to možná děsně, ale zkus si představit, co bys cítila, kdyby Ti stejný tyátr se svetrem a nevděkem předvedla paní, kterou jsi náhodně potkala ve vlaku.

A pokud jde o vztah směrem k matce, co by se stalo, kdybys řekla: hele, mami, mám tě ráda, ale tyhle řeči mi velmi nedělají dobře, prosím, nech toho? A kdyby nenechala, tak podle situace buď odejít sama, nebo říci matce, aby odešla?

Jestliže druhou krajní alternativou je úplné přerušení styku, tak by to možná za malou bouřku stálo?