Tak tohle dělala tchýně - dupy dupy dup, bylo to šílený. Pak se to na dlouhý čas zklidnilo a už to zase začíná. Vím, proč to je - všechno a všichni jedou podle sebe, cítí se nepotřebná, opomíjená, osamocená, jenže ona chce pozornost podle svýho a když to tak není, vymýšlí si šílenosti. Já chci, abys tady byl každý den mezi devátou a desátou ráno, říká mému manželovi /svému synovi/. Mami, já taky chodím do práce, to nejde. No tak jo, ustrne se, když jsi ráno v práci, tak přijď tak v půl osmý, to jsou zprávy, na ty nekoukám. Ale mami, nemůžu za tebou jezdit denně, máme děti, tak přijď, je teď hezky, zpátky tě X odveze. Ne, já nechci, je tvoje povinnost za mámou chodit...........No a pak se v mraze vypraví ve svetříku za námi pěšky a všem na potkání vypráví, že musí, protože jinak bychom k ní už nikdy nepřišli. Co naděláš. Může to být ještě horší.