Ha ha ha, skvělé, ti jsem šťastná, že je takových lidí víc.

Nevím jaké mám IQ, myslím, že tu správnou dobu na jeho změřená jsem už prošvihla :), VŠ mám ale taky.

Nepamatuju si obličeje, ani jména. Stávají se mi takové věci, že potkám v metru člověka, který se mě ptá, jak se mám já, děti, manžel, jak se nám žije v domě na vesnici atp. a já vůbec netuším, kdo to je.

Mám problém s tím, když jedu ráno s dětma do institucí, tak nevím, kterým rodičům tykám a kterým vykám.

Absolutně zbytečná otázka pro mě je: "A co měl/a na sobě?"

Stalo se mi například, že jsem při nákupu zrní pro slepice, koupila i odstraňovač kořenů na pařez, který jsme vykopali už před rokem.

Naproti tomu, si například pamatuju, jak se ve školce jeden chlapeček posral na pískovišti, a na silný pocit, že si to zasloužil, protože obvykle všechny okolo mlátil.

Mám i jeden zážitek z dětství (tak 5.třída), o kterém jsem věděla v tu chvíli, že si ho budu pamatovat do konce života a taky pamatuju (zatím).

No a ještě jeden poznatek, lidi v mém okolí o téhle absolutní absenci určitých forem paměti, nemají ponětí a pokud to někomu vybliju, tak tomu stejně nevěří :)