je těžké se odstřihnout od rodiny...at je jakákoliv
. Maminka se sestrou ti dávají pekně zabrat, ale nevím jestli zrovna pro tebe je nejvhodnější varianta úplného odstřihnutí. Vzhledem k výchově a vzhledem k tomu jaká matka je by tě to askorát zbytečně hodně trápilo, nevím jestli by jsi to ustála.
Zkusila bych variantu, kdy bych si maminku postavila do role "malého dítětě"......konec konců tak trochu to i připomíná, děti dokáží být hoodně vynalézavé jak dosáhnout svého (gramofonová deska pořád dokola) a taky mají blízko k pláči :))). Takže bych s maminkou asi nepřerušila vztahy, ale asi bych s ní jednala jako by byla trochu dementní a dítětem: ona "vem si ten svetr"..já " moje maminečko ty jsi tak starostlivá" a svetr samo neoblékla a myslela si něco o tom že už je tady zase syndrom učitelky a je už moc stará na to aby to ovládla. Když začne brečet tak jí to odsouhlasit a konejšit jak to se mnou mám moc těžký.....prostě si jí opravdu posad do role jakoby měla těžkou psychickou poruchu......nebudeš jí muset vnitřně odmítat, budeš jí mít moci pořád ráda ale zároven se logicky vymaníš z jejího vlivu.
Její vztah se ségrou ale neovlivníš, peníze jí nevyčítej ani nezáviď (i když bych rovnou naznačila že při případné péči o matku bude muset ségra tuhle privilegovanou péči matce jednou oplatit......možná by se ségra trochu chytla za nos). Myslím, že na to jednou ségra stejnak doplatí, vypadá to že se nikdy nenaučí se postavit pořádně na vlastní nohy a až jednou matka nebude mít tolik sil tak ségra možná bude pěkně na dně, protože už bude závislá na mamince a její život se asi hodně převrátí na ruby. (Prostě že se to ségře stejně jednou vymstí a za ty prachy jednou stejnak pořádně zaplatí).