Lexi,

to (ne)známkování třeba jen výchov je problém. Už teď jsou výchovy vzhledem k ostatním předmětům vnímané jako nedůležité a neznámkování, pokud by se ostatní předměty dál známkovaly, by jejich pozici jen zhoršilo. A současně u dětí, které jsou nadané právě jen umělecky a jinak jim učení moc nejde, by došlo k tomu, že by najednou ztratily způsob, jak vyniknout.

A ač se to nezdá, ke všem školním předmětům je potřeba určité nadání a někdo ho má a někdo ne. Jen je mnohem běžnější cílené rozvíjení, prostě i když dítěti nejde čtení, tak se hledá způsob, jak ho naučit číst. Když dítěti nejde psaní, hledají se možnosti, jak může psát, když ne psace, tak tiskace nebo na PC, ale prostě píše. Totéž s matematikou. Jenže když někomu nejde kreslení, končí to často tím, že nekreslí a ani jinak se výtvarně nerozvíjí a to je právě ta škoda. Protože se může ukázat, že i když samo nedokáže své představy přenést na čtvrtku, tak v grafice může vyniknout. Stejně jako v matematice jde někomu lépe rýsování a jinému počítání a v češtině je někdo lepší v pravopisu a jiný ve slohu....

Stejné je to v hudebce i v tělocviku. V hudebce se řeší zpěv a teorie, ale třeba smysl pro rytmus, hra na nějaký nástroj apod. se už neřeší. Stejně tak pohybová výchova - tanec, který by mohl spadat do hudebky i do tělocviku.

Takže problém není ve známkování nebo hodnocení jako takovém, problém je, že právě ve výchovách se hodnotí jen něco a to hodně malá část z toho, co by do daného předmětu mělo patřit. Takže pokud se dítě nadáním netrefí zrovna do toho úzkého profilu, je skutečně demotivované.