Nyimo,

jak jsi rekla, musis zmenit nastaveni sama v sobe. Nepredstavuj si synovu budoucnost, jak bude neuspesny a nestastny.. Misto toho si stale predstavuj, jak je mu ted. Snaz se byt chvili jim. Nevim, jak moc je komunikativni, jak moc Ti rika to, jak to vnima on, jestli se tim trapi. Ale podle toho, co pises, z toho uplne v pohode neni a muze se i trapit. Opravdu nepotrebuje, aby cely den ve skole poslouchal, jak je pomaly, a doma to jeste poslouchal od nejdulezitejsiho cloveka na svete. At si predstavujes jeho budoucnost jakkoli, on je jeste moc maly na to, aby to bral jako argument, jen ho to jeste vic znejistuje. Potrebuje podporu, pozitivni motivaci, a to vse musi dostat od Tebe, od Vas, ve skole to bohuzel nedostane.

Ja jsem si bohuzel prosla behem prvnich synovych skolnich let peklem, opravdu nerada na to vzpominam, jen tedy u nej byly problemy prave kvuli vysoke inteligenci a ADHD. S kazdym rokem a hlavne s kazdym profesionalnim ucitelem to bylo lepsi. Ted je mu 11 let a ja si strasne uzivam, ze vubec nemusim resit nejake problemy ve skole.