Nyimo - popíšu Ti svého syna a zkus se zamyslet, zda to není i Váš problém a poté se obrátit na odborníky.

Když šel do školy, neočekávali jsme žádné problémy - počítal a četl po písmenkách věty. ALE - ve škole najednou problémy měl - časté chyby v pravopise, chyby ve sčítání, později v násobilce, čtení postupovalo hrozně pomalu a za chvíli četl hůř než jeho o dva a půl roku mladší sestra. Ve psaní doma celkem pěkné písmo, ve škole hrůza. Začali jsme doma trénovat diktáty, příklady a bylo to k ničemu. Když psal doma pomalu a v klidu - minimum chyb, ve škole hodně. On znechucený, já naštvaná. Přitom jsem viděla, že je fakt chytrý, bystrý, hodně se o věci zajímá. Nakonec jsme se dokopali do DYS-centra a bylo jasno. Kluk je poměrně silný dyslektik (k tomu patří právě i chybování v základních početních operacích, ačkoli složité úlohy řeší snadno) a přitom je velmi nadprůměrně inteligentní. Ne, že by mu to ve škole pomohlo, ale alespoň víme, že dril prostě nemá smysl. Vše, včetně pravopisu, anglického čtení musí mít postavené na logice, nic jen mechanickou pamětí. Pak je schopen zvládat vše slušně i ve škole. Naštěstí má skvělou třídní, která nám z počátku moc také nevěřila, že kluk látku ovládá, ale pak ji přesvědčil, že je prostě trošku jiný (umístění v matematických soutěžích, najednou když přišla přírodověda, dějepis a není vše jen o Čj a Ma, tak se dokáže prosadit a baví ho to o mnoho více).

Uvidíme, co bude dále, já osobně nemám nic ani proti řemeslům, protože polovina našeho příbuzenstva má doktorát a druhá půlka jsou řemeslníci a rozumíme si všichni. Známky skutečně nejsou všechno, je ale důležité, aby si dítě nezbouralo totálně sebevědomí a nalezly se cesty, jak mu pomoci.