"Nejde ve škole" může znamenat spoustu věcí.
Dítě to může nebavit, může být dyslektik, dysgrafik, může být "neambiciózní" - to, že na to rozumově "nemá" je pouze jedna z možností.
Můj syn je téměř neschopen psát psací písmena tak, aby byla čitelná. Pravděpodobně má nějakou poruchu, odjakživa kreslí obráceně, i když velmi dobře (chodí do ZUŠky), jakmile může, tak píše tiskace. To, co ho nebaví, prostě ignoruje. Takže má od čtvrté třídy trojky z matiky a češtiny - čeština ho trochu i mrzí, ale není schopen překročit svůj stín, matiku nenávidí, tudíž neřeší. Třídní učitelka si zvykla, že je mimoň, kterýho nelze nijak a ničím motivovat. Na druhý straně exceluje v přírodopise, je člen ekologickýho výboru školy a má nejlepší slohovky.
Jediné, co z toho vyplývá je, že se těžko kdy bude živit něčím, k čemu bude potřeba ovládat matematiku.
Nikdo není univerzálně nadanej, někomu jde to, někomu tamto, někomu nejde učení vůbec a je zase manuálně zručnej. O hodnotě člověka jako osobnosti nebo o jeho budoucí úspěšnosti v životě známky neříkají vůbec nic.