Strašidlo, oni to nemuseli být vyloženě nějací aktivní "kolaboranti", stačilo, když to byli spořádaní družstevníci, kteří poslouchali soudruha předsedu, plnili plán, na prvního máje vyvěsili vlaječky a nedělali prostě žádné problémy, žili zařazení do řady, poslušná dělnická či rolnická třída. Vstup do strany se obvykle chtěl až od lidí, kteří se ucházeli o nějaké funkce nebo chtěli nějak veřejně působit.

Moji rodiče v osmdesátých letech také žili v podstatě poklidně, když už tedy měli vystudováno to, co jim režim umožnil, místo toho, co sami chtěli, spořádaně chodili do práce a vyčekali si ten pořadník na ten chlíveček v paneláku ... Jako dítě jsem už opravdu nemusela vnímat žádné aktivní příkoří ze strany státu, ale prarodiče a další příbuzní samozřejmě vyprávěli o tom, co předcházelo ...