Rodinný vztahy jsou složitý. Teda když to lidi neberou jako "co je nejlepší pro všechny", ale spíš pořád v tom dětinským "on dostal víc než já". Mně by taky připadalo bezvadný dostat do začátku byt, nemuset žít s rodiči, mít usnadněný start. A připadalo by mi blbý handrkovat se o to, že někdo má výhledově víc, zvlášť když rodiče pořád žijí a je to jejich byt. Koneckonců, až umřou, tak on půlku toho 3+1 zdědí, ne? Tak to je na tom furt hůř ten sourozenec.
U nás v rodině teda nikdy žádný velký prachy nebyly, ale když na něco došlo, tak to všichni posuzovali podle toho, jaký je nejlepší řešení tý situace, ne jestli někdo dostal víc nebo míň. A jsem za to fakt hrozně vděčná.
Na druhou stranu: kamarádky manžel je úspěšnej padesátník, vychoval dvě skvělý děti, postavil barák a chatu, daří se mu výborně. Jeho sestra je rozvedená samoživitelka, která žije u rodičů, kterým je přes sedmdesát. Před nějakým časem rodiče (tajně) přepsali svůj dům na tu sestru. Z jejich strany pochopitelný: on je zajištěný, ona ne. Kdyby ho měla po jejich smrti vyplácet, zruinovalo by ji to. Ale on to přesto vnímá jako podraz, jako že ho v podstatě vydědili. A já ho svým způsobem chápu.