Dneska jsem nepromluvila s nikým ani slovo, říká vždycky posmutněle babička a stojí u okna, venku se už smráká, ale ona ještě toužebně vyhlíží, jestli se nějaká sousedka nezatoulala na pozdní procházce, že by si ji odchytla. Jak já se tomu vždycky smála. Ale už nesměju. Dneska jsem promluvila slova akorát se svým dítětem, myslím, že to bylo "tady máš oběd" a "neseď furt u toho počítače". Muž a rodina dva tisíce km daleko. V práci bezdětní kolegové, co o víkendech vyrážejí pařit. Jaro v nedohlednu. PMS. Nemám co číst a film se bude stahovat ještě dva dny a šestnáct hodin. Nějaké tipy na rozveselení?