Ještě že na základce mé dcery neměli tak striktní pravidla, měla by dvojku z chování asi tak v říjnu v první třídě... no to vlastně ne, to jsem jí do toho ještě hodně kecala já. Ale v takový čtvrtý třídě měla koncem září pět zapomenutí v každým předmětu.
Vymejšlely jsme systém, kterej by její roztržitosti dokázal vzdorovat - takže se zlepšila o 50%. Učitelce to nestačilo, mně ano, zázrak prostě možný není.
Chaotická je dodnes, v primě jí sice nikdo nedá poznámku za chybějící pomůcky, ale když nemá s čím například při písemce rýsovat, tak prostě dostane bajli.
Válčí, jak se dá. Zlepšuje se to, ale pořád je to ve srovnání s průměrným dítětem jejího věku docela drsný.
Za ty roky nejvíc pomáhalo udělat si na zapomínání tabulku a domluvit se na pozitivní motivaci (u nás koncem týdne byla odměna pokaždé, když měla dvě nebo méně zapomenutí).