Ráda bych zakladatelku podpořila, protože úplně chápu, jak se cítí. Já jsem byla vždycky premiantka, celou základní školu i gymnázium jsem měla na vysvědčení samé jedničky, červený diplom, atd. Naši na to vždycky strašně dbali a měli štěstí, že jsem se jim v tomto "povedla". Kdybych se jim bývala "nepovedla", určitě by mě neměli míň rádi ... i když těžko říct, nechci na to moc myslet.
Rozhodně se štěstím moje školní úspechy nemají vůbec nic společného.
A bohužel si uvědomuju, že jsem na tom podobně jako ty (i jako naši). Také od syna požaduju maximální výkony a zlobím se, když něco neudělá dobře. Nelíbí se mi to, ale opakuju to, co dělali mí rodiče. Naštěstí synovi to ve škole jde výborně, ale kdyby tomu tak nebylo, musela bych to v sobě nějak překonat. Je to těžké, jak je to v člověku zakořeněné, ale musíš to, zakladatelko, překonat hlavně v sobě.