Dlouho jsem se neozvala, tak všechny, kdo si vzpomenou - moc pozdravuji.

Prošla jsem si hodně dlouhou cestu, jsem pryč již čtvrtý rok. Despota zůstal despotou - jak dokáže být zrádný, zlý a jak lže - to vše jsem si ověřila a nestačila se divit. Co je zajímavé, dnes již vím, že se všichni muži takto, jak jsem zažila, doopravdy nechovají a že se dá žít i jinak a že zase mohu mít radost ze života, postupně se mi vrací emoce. Prostě že to nebyl tak docela normální způsob života, jak jsem si nejprve myslela.

Jak mi ten člověk připadá dnes? Jako hromada zapáchajícího sulcu.. Již vím, co jsem dělala špatně a proč.
Co - se vším jsem souhlasila, snažila se vyjít vstříc, byla ochotná, pracující do vypětí všech sil, starající se.. nikdy jsem nic pro sebe nechtěla..
Proč - protože s tímto druhem člověka to jinak nešlo, jakmile bych se chovala jinak, nastalo by peklo a tomu jsem se snažila předejít, byly tam přeci mé děti.

Proto skutečně jediným řešením bylo - odejít.. utéct a nevracet se.

Je mi dnes dobře, zase spím, zvládám spoustu věcí a mám své koníčky. Stále se ale zbavuji vžitých strachů - ale dnes si je již uvědomuji a vím, jak vznikly a že to jednou přejde.

Prostě - jak jsem napsala, ušla jsem velký kus cesty..