Jako dříve dlouhodobě nevěrné manželce je mi tvoje uvažování sympatické,jako že nejsi z těch podváděných,co se honem chtějí rozvést,jak kdyby jim za patama hořelo a bylo to jak lepra.
Je to přesně jak píšeš - lehce se poučuje v tomto někdo druhý a ještě když tě nezná osobně.Tak za mě bych to asi udělala jak píšeš - žít si svůj život,najít si někoho,pokud manžel se v bytě vyskytuje tak náklady na bydlení napůl,jinak jídlo,praní tohle bych už mu vůbec nedělala a nakupovala a starala se jen o sebe.A jeho bych pojala asi jako spolubydlícího,když by nebyl problematickej...a čas ukáže.

Se známých a z pohledů lidí se nauč nic si nedělat,on má každý z nich svého kostlivce ve skříni,ale jako lidi jsme bohužel velmi dokonalí v přetvářce,každej se tváří jak svatej za dědinou a ve skutečnosti by ses nestačila divit,co je to zač ten,kdo zrovna třeba na tebe nějak divně shlíží.