Nikdy jsem se jako psycholog s tímto požadavkem ve výběrovém řízení nesetkala, tedy jde asi opozici, mám ho, ale nemáme leta auto. Ale v nouzi (např při nenadálé indispozici řidiče) bych mohla zaskočit a to je fajn.,Ale mamka ho nemá a nepotřebuje, je jí padesát. Ale sama říká, že bylo pár situací, kdy si řekla, škoda. Ale není typ řidiče, trpěla by za volantem buď ona, nebo ostatní účastníci provozu. Podle mě je důležité, nejdůležitější, si uvědomit, na co mám a co chci a z toho vycházet. Jo a mamka je učitelka, taky to v profesi nikdo nechtěl.