já jsem štír, syn taky a v pohodě. Trošku odhadnu jeho reakce, prožívání /křivd ve škole, nepochopení situací/ a snažím se vysvětlit a pomoci přenést se přes ně aby si to nenesl s sebou dál. Soudím podle sebe:)

Když se lidé dozvědí, co jsem za znamení, většinou mi to nechtějí věřit:). Já jsem totiž klidný štír. Ovšem dokud mě někdo nevytočí, to je fakt. To pak tím "ocasem" mrskám hlava nehlava. A buď tím svým "jedem" zasahuju sebe nebo okolí. Častější je ale první varianta - trápím se ve finále já. Křivdy potvrzuju, ty si pamatuju leta. Nejsem z toho vůbec nadšená, nemůžu s tím nic udělat, ale snažím se na tom pracovat:)
Jinak mám pár kamarádek štírek a připadá mi, že každá jsme úplně jiná. Teď jsem zjistila, že můj kolega je štír a do toho bych to teda vůbec, ale vůbec neřekla.
hezkou neděli