Jájo, to záleží na okolnostech, dvouleté dítě je hodně malé a myslím, že u něj nejvíc záleží na rozpoložení matky.
Tady bych asi preferovala to, abys ses ty cítila dobře a byla v klidu...protože to dítě to z tebe jakoby odezírá, snímá ve smyslu jak že pociťuje to, co cítíš ty a pode toho rozeznává, jaká daná situace je.
I když se tu nedávno rozvinula debata o důležitosti otců (což nikdo nepopírá), prostě můj názor je ten, že do minimálně do 6ti let je matka a dítě spojeno velmi těsným (vnitřním) vztahem, který působí i na dálku...i třeba když je matka ve vězení a tak...je to něco, co otec nezasupluje, i kdyby se rozkrájel. Jeho role je prostě jiná.
Myslím si, že pokud se ty cítíš klidná a v radosti, vaše dítě bude cítit, že je vše OK a že tě nic neděsí, i kdyby byla kolem potopa světa. ONO se bude cítit v bezpečí i v situaci, která nebude ideální.
A myslím, že jsi tak rozumná, že nebudeš dělat tatínkovi problémy, to bych spíš čekala z druhé strany.
Je to smutný a je škoda, že se rodina rozpadá, ale jak bych ráda zachraňovala skoro všechny rodiny i kvůli dětem
, tak tuhle vaši ne...