Ještě bych chtěla dodat, že kromě chladného počasí před jarem docházely zásoby jídla a nebyla dostatečná výživa kojících matek. Proto opravdu faráři nechtěli v květnu páry oddávat. Takže ta "pověra" vznikla z rozumného základu.
Dneska už to naštěstí neplatí, takže náš pan farář vůbec neměl námitky a v klidu nás loni v květnu oddal.
Můžu říct, že nebyl ani tak záměr brát se v květnu. Kdyby to bylo jen na mně, vdávala bych se v dubnu, ale okolnosti tomu zkrátka nepřály, takže jsme se usnesli alespoň na květnu. A byla jsem spokojená, protože k mé radosti nebylo zrovna ten den příšerné vedro, jak už koncem května bývá. Takže jsme měli opravdu jaro, jaké jsem si přála a nemusela jsem se v šatech uvařit. ;-))
A můj otec se smál, že já už můžu porušit všechny pověry...
Květen doporučuji. Ale můžete namítnout, že ještě celý rok od naší svatby neuplynul...
Znám ale i případ, kdy nevěsta po květnové svatbě okamžitě otěhotněla a syn se narodil v únoru. A taky to dobře dopadlo.
Kdo věří na pomluvy, je podle mě trochu nedospělý.
Všem nastávajícím nevěstám přeji hodně štěstí a hlavně se nenervujte. Vůbec to není potřeba.