"Výsledky tohoto výzkumu prokázaly, že denní institucionální výchova je pro děti mladší tří let zátěžová s rizikem vzniku psychických potíží,ze vzdělávacího hlediska má minimální význam a nenaplňuje potřeby dítěte tak, jako péče v rodině. Sebelépe připravený program pro děti mladší tří let v těchto zařízeních je jen kompenzací deprivujícího způsobu péče."

S těmito závěry se ztotožňuji a myslím, že bychom si v žádné ekonomické situaci neměli nalhávat, že je to jinak.

Co se týče devadesátých let, myslím si, že tehdy tu opravdu byla snaha v první řadě se odpoutat od socialistických zvyklostí.
S měnící se socioekonomickou situací rodin se pak měnil i postoj k (ne)potřebě jeslí až k současnosti, kdy asi hodně matek chce zase pracovat krátce po narození dětí a jesle by využily.
Myslím, že důležitá je možnost volby, nikdo by neměl být tlačen do nějakého univerzálního modelu. S tím, že platí závěry výzkumů shora uvedené a zájmem státu by mělo být podporovat i ženy, které chtějí pro dítě osobní, nikoliv institucionální péči.