Omlouvám se, že jsem se odmlčela, nemůžu být u počítače pořád.
Ono ani tak nejde o tu dovolenou, to je koneckonců týden, dva v roce, a Karibik už bych neskloňovala, to bylo jen jako příklad. Já po něm ani netoužím.

Spíš mi jde o to, že ty nároky se jakoby stupňují, že u rodiny, kde mají plat jen jako kapesné,bych považovala za normální kupovat věci běžné potřeby za svoje, a ne dělat nátlaky na tatínka,aby zaplatil. Jak vím "přesnou" výši těch výdajů? Tak přesně to samozřejmě nevím, složenky mi tedy někdy dá, ať s nimi dojdu na poštu, když už tam jdu se svým inkasem. O botičkách to bylo nějak jako: dneska jsem dal tolik a tolik za botičky, to není možný kolik to stojí na tak malý dítě.