Sašo, příliš tvrdá výchova, měkká výchova, přehnaný nebo nedostatečný zájem...úzkostnost ve vztahu k dítěti, benevolence...každý člověk a dítě je jiné a ukaž mi jediného moudrého rodiče, který někdy tu i celkem velkou chybu ve výchově dítěte neudělal. Podle mě nikdo takový neexistuje, leda nějaký osvícený rodič...
Pro každé dítě přece existuje jiná míra potřeba zájmu, přísnosti a benevolence, kontroly.
Pokud v tom vyloženě není nezájem, odmítání a neláska nebo opravdu extrémně ta láska opičí, je to prostě běžná výchova, jak kdo umíme.
Pak spíš záleží na dítěti a jeho vlastnostech, jak životní nástrahy ustojí.

A genetická výbava spolu s vrozenými vlastnostmi má větší sílu, než má výchova...je to např. vidět na adoptovaných dětech z DD, jak v určité chvíli přichází ke slovu jejich přirozenost.

Říct rodiči, který tohle s dítětem prožívá - "ty jsi viník", je myslím dost kruté...
Konkrétně u téhle kamarádky byla výchova vstřícná, chápavá, a přesto s určitými hranicemi, ona je třeba na rozdíl ode mne i důsledná. jednou chybou možná bylo to, že na syna nepoužívali žádné tělesné tresty...ona si tím prošla v dětství a zařekla se, že své dítě nikdy neuhodí. Syn jí to nedávno vyčetl, že si myslel, že ho nemají rádi, protože ho nebili.... Podle mě to jeden ze způsobů citového vydírání..kdyby ho občas plácli, měl by opačný problém - že ho bili...

Spíš potřebuju něco, kam se obrátit, kdo by jim poradil. Kamarádku mám moc ráda, ráda bych jí pomohla, ale vůbec nevím jak.