kamarádíme.. kupodivu.

Ona zjistila, že mám svoje priority a svoje problémy, někde vyštrachala, že někomu fakturuji třeba 10 tisíc..., to zní hezky, ale jak často do roka a za co, že jo..

a že fakt nedbám na její bebíčka - ale v tomhle mne fakt dost poučil manžel - protože jinak bych asi jela nenávratný sponzoring .. asi do mého důchodu.. nebo dokud bych měla.

Takže kamarádíme, ale už na tohle nevidím, neslyším.. už mne nebaví, řešit SMS-kami, ani když jí zavolám, kde má zase průšvih, když - ona je opravdu - "vytuněná" a dost si zakládá na domácnosti a doplňcích a vlasech a nehtech a solárku.., že dluží za pojištění a jdou po ní.


Krom mne bydlí s rodiči (ale ti by řvali) a má sourozence (ti by řvali taky)...

Takže v tomhle jsem fakt obětní debil, co pomáhal a čekal.. rok, dva i déle. A věřil, že splní to, co slíbila.

Tak už ne.