Ahojte holky! Tak jsem usedla k pc, obědvám vločky s jogurtem a odepisuju na všechny možné strany
Minulý čtvrtek jsem byla na poslední kontrole u svojí gyndařky, původní plán byl poslat mě na kontrolu do nemocnice za týden, tj zase ve čtvrtek. Ale prý už byla na hraně placenta, tak mě tam odeslala už v pondělí. V pondělí doktor zamířil utz, zjistil, že nevidí skoro žádnou vodu a placenta taky stojí za prd a že mě teda chce hned přijmout. Dostala jsem hodinu času, abych si zašla dobalit a na oběd, takže mě ani manžel odpoledne nemohl zavézt, jela jsem autobusem s mamkou.
V nemocnici mi pak dali oxytocinový zátěžák, bolesti začaly, pak ustaly. Večer měla být přípravná tableta, ale už jsem byla na centimetr, tak nebyla potřeba. Ráno v 7, kdy se běžně zavádí vyvolávací tablety, jsem i já jednu odstala s upozorněním, že můžu dostat za den maximálně dvě, jinak se může děloha začít hodně činit a odlučovat se placenta. Šla jsem zpátky na pokoj s tím, že kdyby odtekla voda nebo začaly velké pravidelné bolesti, mám přijít. Za půl hodiny jsem už byla v sesterně, že teda jako hysterka jsem, to vím, ale že ty bolesti jsou nějak moc silné a snad co tři minuty. Sestra z oddělení mě hned vzala na sál, sálové mi nevěřily ani trochu a bylo to samé "Rodíte podruhé, už víte, jak to má bolet před porodem, ne?" nebo "To je paní Babuňková? Půl hodiny pro indukci? No to snad neee."
Napojili mě na monitor, po půl hodině přišla mladá doktorka, pravila, že 3 cm, tak jsem ji poprosila o něco proti bolesti, že tohle mi nepřijde normální a vydržitelné ještě dalších 7 cm. Načež dorazil primář a pravil "No...to je tak sotva 3 cm. Maminko, mimču se nedaří dobře, ukončíme to císařem." Počkal si ještě na ozvy v kontrakci a zavelel, že jedem. Úplně super akutní to nebylo, tak mi stihli píchnout spinal, ale jinak byla malá na světě za 10 minut od rozhodnutí.
Když primáři řekli váhu, tak řekl, že je moc rád, že se pro toho císaře rozhodl, že tohle by vůbec dobře nemuselo dopadnout.

No a kdybych jako se měla příště rozodnout, jestli chci rodit přirozeně, nebo císařem, tak teda fakt nevím. Asi přirozeně, bo prvních 24 hodin, kdy jsem mohla jenom ležet, musela se hodně přetáčet a vnitřně si kňučet bolestí, mám v hlavě do teď.

V nemocnici pak Zojinku dokrmovali Nutrilonem od prvního dne, protože je velká a haproval jí trochu cukr. I přes dokrm pořád hubla, poslední tři dny byly náročné, protože se mi rozjelo kojení až v neděli, já jsem chtěla hodně přikládat a stimulovat, sestry chtěly dokrmovat a pak stimulovat. Prý v pátek nebo sobotu by měla vypít už tak 40 ml co 3-4 hodiny. Ona dala 30 a pak 6 hodin spala, když jí v sobotu v devět večer dali 40 ml, tak jsem ji pak násilím vzbudila až ráno v šest nového času. V neděli už jsem konečně měla mlíko, vyloženě v ničeho plné prsa, takže včera jenom kojená, jedna sestra, moc milá a starostlivá, mi kladla na srdce, ať ji budím fakt co tři čtyři hodiny a kojím a chodím na převážení. To byla asi nejhorší část z celého pobytu, protože jsem kojila třeba hodinu a půl a během toho byla třikrát na převážení, protože Zoji vždycky vypadala, že už má dost a spí, tak jsem doklusla k váze, ona se probrala, já zas letěla na pokoj, zrazila prso...no děs. Doma najedeme na svůj režim a už se těším

Tak...referát jsem dopsala, a teď vy. Co u vás nového?