Taky jsem to četla, není to pro mě nic nového, je mi z toho smutno. Na druhou stranu - je to sice smutné, ale když s námi zeměkoule něco neudělá, zničíme ji. Ona nás pozvolna varuje, ale my jsme hluší a slepí a dál ji pleníme. Jak kobylky. A je nás čím dál víc, je třeba nás zredukovat.

Nedá se, než začít u sebe a své rodiny (tah ke zvýšení soběstačnosti), a doufat, že až to přijde, zachová si populace jakýs takýs práh lidské důstojnosti a nepůjde hromadně plenit zahrady těm, co budou na nový stav připravení a adaptovaní. Dětem těžko vštípíš něco, co pro ně není realitou všedního dne - ve městě v paneláku. To je třeba se jako rodina odhodlat k přesunu, zajistit si dostatečně velký pozemek (eventuelně i s domem - nebo ten lépe postavit - pasivní, třeba ze slámy a hlíny ), osázet jej stromy a keři, vybudovat záhony, vykopat studnu, postavit kořenovou čističku, provést terénní aj. úpravy pro optimální využití vody, omezit se ve spotřebě energií, vlastně nejen energií, přejít na převážně rostlinnou stravu...

Studnu nejlépe vyvrtat. Taťka měl hlubokou studnu, když bylo suché léte, sousedi si k němu chodili pro vodu, ale pak si vyvrtali hluboké studny, spodní voda klesla a taťka si musel vyvrtat taky. Studna je důležitá, aby voda vůbec byla, už ne ani tak, aby byla zadarmo, protože i voda z vlastní studny se v dohledné době zdaní.