Snažíme se, aby nebraly materiální věci jako samozřemost. Takže každý kalhoty ze sekáče za 20 ká čé se jim předávají s velkou slávou jako príma dárek a překvápko.

Snažíme se, aby viděly, jak věci vznikají, tj. že oblečení se šije, chleba peče, jídlo vaří, zelenina roste, prádlo se pere a věší a skládá, prostě že ve věcech je uloženo hodně zdrojů a úsilí. Že rozbitý věci se spravujou, nevyhazujou.

Snažíme se, aby se uměly obejít bez věcí, poradit si, improvizovat, hledat svoje řešení. Starší tyhle bojovky vysloveně miluje. Aby dokázaly nést odpovědnost, myslely si samy na svoje úkoly a svoji práci.

A hlavně - aby nekňouraly, nestěžovaly si, nespoléhaly, že se o ně někdo postará, že jim někdo celoživotně bude nosit do zamčený klece kýbl žrádla. Aby se uměly zmáčknout, aby začínaly u sebe. Aby chápaly, že jsou z těch šťastných (zdravých a v bezpečí a v bohatství žijících), takže mají dost prostoru dělat něco pro druhé a pro zemi.

Nakolik se to daří, to je otázka