Radím v 90% případů jen v momentě, kdy jsem o radu požádána.
Pak jsou tzv. nevyžádané rady. Ty přicházejí na řadu v momentě když mám pocit, že by se mohl život mého syna a potažmo i můj ubírat do míst, kam nikdo z nás nechce. Řeknu tedy své a následuje též poznámka, jak se zachovám, když mé rady nebudou brány v potaz.
Pak již syn ví, že např. nemůže počítat s finanční podporou, nebudu hlídat vnoučata, neseženu mu jiné bydlení apod. Je jen na něm, zda se bude mými radami řídit. Pokud ne, následky si nese sám. Upozorněn byl dopředu.