Jo, to znám. Já takhle sama postavila dům, volala si sanitu k porodu (k dalším dvěma mě vezl manžel, ale přála jsem si odvézt se sama, jelikož jsem jezdila denně, zatímco on jen k těm porodům, takže dvakrát během 2 let). Řemeslníci atd. všechno já, manžel si zvykl, pohodička. Taky mě to štvalo.
Pak přišel muž s nápadem vyjet do zahraničí a teď jsme dva roky venku. Bylo to v tomto ohledu skvělý, protože on je sponzor (tj. musí mi i podepsat žádost o řidičák, bez toho si ho nemůžu udělat), musel koupit auto a naučit se den ze dne řídit a za tři měsíce pro nás jel na letiště do Dubaje (šest až sedm pruhů dálnice v každém směru), musel zařídit bydlení, elektřinu, vodu, internet. Byla to hora stresu pro něj, ale musím říct, že zvládl všechno super.

V Čechách to snad bude kombinace a nepotáhnu to zase jen já, konec konců budu zas pracovat a budem to muset nějak sladit dohromady.

Jinak česky trochu umí, ale na to, že je v ČR dlouho, nic moc. Líp mluví po půl flašce whiskey, ale to se nedá aplikovat denně