Problém s alkoholismem, pokud je schopen těch přestávek, pravděpodobně ještě řešitelný. Množství není tak rozhodující jako návyk (dědeček začínal prý na 2-3 pivech denně, skončilo to nakonec sebevraždou), nicméně láhev tvrdého, i kdyby byla půllitrová, na 2-3 dny je dost jasná, výmluvné je i to, že pití tají, a konečně změny v chování.

Nevěř, že alkohol je jen ventil, který něco pouští ven, alkohol mění chování. Jistě, že na počátku mohl být konkrétní problém jako příčina, třeba se sebedůvěrou, ale návyk pak už určuje běh událostí do značné míry samostatně. Jako první je potřeba řešit návyk na pití, pak případné problémy, které mohly k pití vést.

Pokud vidíš, že se mění chování, čekej raději, že to bude horší: problémy s chováním, případně průběžně zhoršované abstinenčními příznaky (třeba návaly vzteku, sebelítosti, apatie), protože dávky se mohou zvyšovat a zadarmo nejsou, navíc ho to může snadno připravit o práci. Chce to něco dělat, zbavit se toho jde, dotyčný samozřejmě musí chtít a většinou mu musí někdo pomáhat a držet ho. Motivací může být rodina. Buď neústupná v tom, že to je problém, že to není jeho soukromá věc, ale věc celé rodiny, nabízej pomoc a podporu, ale nedej na sliby, jen na činy (1. uznání problému - 2. návštěva lékaře - 3. dodržování terapie). Dej mu najevo, že s alkoholikem žít ty ani dcera nebudete, a to bych bral opravdu vážně, život s alkoholikem není moc k žití.