Lev,

rozumím ti, mám podobný problém s velmi podobným jménem . Asi taky patřím do péče psychologů .
Obecně dávám přednost na konci oslovení -i před -o, zejména u základního tvaru jména, zní to prostě mileji, osobněji. I moje nejmladší má radši varinatu s -i, i když jsme to spolu nikdy neřešily a i když já ji oslovuji úplně jiným tvarem, takže z domova to naposlouchané nemá. Taky je tedy zralá na psychologa, zdá se .

Na druhou stranu, obávám se, že přidání druhého jména v tomhle nepomůže. Lidi fungují hodně podle zvyku a jestli ti teď říkají Evo, na Lídu si budou zvykat stejně obtížně jako na Evku nebo Evinu.

Já osobně jsem ráda, že ti, kterým na mně záleží a na kterých záleží mně, si zvykli oslovovat mě mým jménem, ale ne s -o na konci. A u ostatních to neřeším, protože ti mě zas až tak často neoslovují.