Jmenuji se Olga, dlouho se mi to jméno nelíbilo, chtěla jsem se jmenovat úplně jinak, třeba Irena nebo Martina, a když mi bylo cca třicet, nějak se mi to srovnalo v hlavě, se spoustou jiných věcí a naučila jsem se to jméno mít ráda a za jiné bych ho neměnila. Preferuji, když jsem oslovována základním tvarem, nevadí mi Oli, trochu se ježím, když mi někdo říká Olinko, ale to jsou většinou o generaci starší kolegyně. Nemám ráda, když mi říkají Olino, ale vím, že tím nic zvláštního nemyslej, prostě jim ta Olga (Olgo) neleze z pusy. :-D
Pakliže lidé z tvého okolí neakceptují tvoje přání na oslovování, vypovídá to něco o nich, ne o tobě. Přídech přísnosti tomu přisuzuješ ty sama, oni za to nemůžou a ani to tak nevnímají a nejspíš ani netuší, že by ti to mohlo vadit právě z tohoto důvodu.
Náš šéf nás oslovuje křestními jmény a vyká, všem nám říká základním tvarem, jen kolegyni Ludmile říká Lído, a není to proto, že by ji měl raději nebo se k ní choval jinak než k ostatním.
Moje rada - přijmi svoje jméno, měj ho ráda a zkus nepředjímat, co tím lidi myslej, když ti řeknou Evo. Obvykle nemyslej vůbec nic.