Přesně tak.

Jako jestli to opravdu tak strašně moc vadí, tak si jméno samozřejmě změnit můžeš, ale mně přijde u dospělého člověka trochu zvláštní to takto řešit.

Jak píše Lev o těch 70 procentech, tak já jsem v životě potkala pouze 3 lidi (všechno to byly ženy), které neměly rády své jméno a 2 říkaly, že ho dokonce NENÁVIDÍ. Ta jedna paní se nepřejmenovala, ale nechala si říkat jiným jménem (jmenovala se A, ale v práci se zásadně nechala oslovovat B a nevím, jestli vůbec věděli, že to nemá v občance). Druhé to zase komplikovalo vztahy tak, že se nerada seznamovala s novými lidmi, zvlášť muži, protože by se jim musela představit.

Já se přiznám, že to u dospělého člověka v takto vyhrocené podobě nechápu. Chápu, že když se někdo jmenuje třeba Jaroslava, tak "neslyší" na Slávku, a nemusí Jaruš a Jarunu, ale dává přednost oslovení "Jarčo", ale pokud s ní někdo nepracuje přímo v jedné místnosti, tak ji třeba někdy osloví tou méně příjemnou formou jména a nemusí to být schválnost, prostě zná jinou paní téhož jména a té se říká Jaruš, a kdo si to má všecko pamatovat.

Jako aby to někdo bral jako cílený útok okolí na sebe, to si myslím, že je opravdu případ pro psychologa.