Lev,

přemýšlím o tom, jak to vlastně vnímám, nakolik bych byla schopná respektovat takovou volbu a hlavně jestli to přejmenování fakt pomůže, když říkáš, že okolí není ani teď ochotno Tě oslovovat jménem, kterým mu řekneš, že Tě oslovovat mají.

Osobně by mi nedělalo vůbec žádný problém, kdyby se mi kolegyně Jaroslava v práci představila jako Jaruš, tak jí říkat Jaruš, kdyby jako Jarča, tak Jarčo, kdyby jako Slávka, tak Slávko.

Kdybych věděla, že se jmenuje Jaroslava, ale chce, abychom ji oslovovali Karin a zlobí se, když je to jinak, tak by mi to moc nelezlo z pusy, nevím proč, ale připadalo by mi to divný. Možná proto, že bych měla pocit, že musím nějak moc tančit mezi vejci, když tomu dotyčnému vadí i vlastní jméno, tak mu bude pravděpodobně vadit víc věcí a občas bude naštvanej z důvodu, který by mě vůbec nenapadnul. Prostě že s ním bude těžký vyjít.

Na druhou stranu mám pár známých, o kterých ani nevím, jak se doopravdy jmenujou, setkali jsme se ve specifickém prostředí a když se mi dotyčný představil jako "Vopičák", tak ho oslovuju "Vopičáku" a problém s tím nemám.