Monty nápodobně.

Mám kamarádku, která k nám ve svém nejtěžším období chodila velmi často a vypovídávala se i několik hodin. Prostě bečela a chtěla účast. Moc ráda jsem jí to poskytla. Den za dnem to takto šlo a bylo to náročné.
Jenže po čase jsem zjistila, že jí to neuvěřitelně pomáhá. Prostě si skládala myšlenky a dávala se tzv. do kupy.
Ano z mého pohledu to bylo náročné. Přišla někdy ráno, odcházela odpoledne, večer. Trvalo to měsíce.
Já mezitím fungovala kolem dětí atd.
Chvilkama mi to už taky lezlo ušima, ale když jsem viděla, jak se sbírá, zatla jsem a držela.
Ovšem na oplátku, kdykoliv bych řešila já něco takového, podrží mě zase ona, takže to jako upírismus neberu.

Upíry - hezký název - si nepřipouštím k tělu. Proto jsem omezila i kontakt se svou matkou. Jen bečí, ovšem nic neřeší, vše je problém. Postupně jsem za ni plnila všechny povinnosti a ona jen zvyšovala požadavky. To je potom dobrá škola :(