A co to otočit a tu účast dávat teprve člověku, se kterým se už trochu znám a vím, že to normálně nedělá (tj. že jeho stěžování je výrazem toho, že se mu opravdu něco děje, ne setrvalý stav), a cizího fňukala neposlouchat/nevyhledávat jeho společnost, nedávat najevo účast nad běžnou zdvořilost?

Protože napadlo by Tebe se s nějakými trably svěřovat někomu, s kým se až tak dobře neznáš? Podle mě už to samo o sobě je podezřelé (tím samozřejmě nemyslím, když mi maminka spolužáka mého dítěte, se kterou se znám pouze od vidění, postěžuje, že se jejich Pepíčkovi už potřetí rozpadly nové botičky, a jestli nevím, kde by se daly koupit nějaké, co by vydržely)?

Jinak souhlasím s tím, co už říkaly holky - hlavní varovný signál je, že ten člověk mluví pořád jen o sobě, nenechá žádný prostor Tobě a evidentně ho Tvoje názory vůbec nezajímají, zajímá ho, že má chápavého posluchače, kterému se může zadarmo vykecávat.