Natascho,

když já nemám moc potřebu se vykecávat ve smyslu svěřování se, ani neřeším moc věcí, co by to vyžadovaly.

S kamarádkama se bavíme spíš o tom, co se komu přihodilo, kde kdo byl, co řešíme s dětma... ale svěřování není na běžném pořadu dne.

Jsem ochotná vyslechnout někoho, kdo tu potřebu má větší, ale kdyby mi měl volat denně, tak by mě asi švihlo (vyjímám opravdu velké průšvihy typu vážná nemoc/shořelý barák, ale ani tak to nikdy nebylo denně na několik hodin).