Ahoj všem,

naše psí společnice je již opravdu psí babička.

Poslední rok je už opravdu senilní, špatně vidí, hůř chodí, blbě se orientuje kolikrát i tady doma, natož v cizím prostředí a už pár dní se zhoršila s čůráním.
Jsem na RD, tedy skoro pořád doma, máme zahradu, takže je venku x krát za den, nepočítaně.
Jenže teď je to pár dn,í co začla loužičkovat kdykoli během dne, ani o tom neví, neřekne si, nepřidřepne. Je mi jasné, že to je stařecká inkontinence, nastydlá není.
A teď dotaz: Jedna část rodiny uvažuje o konci s dopomocí, v klidu doma s ohledem na to, že doma jsou 3 malé děti (hrající si převážně na zemi). Pes není čistotný a je celkem nechutné se neustále brodit psí močí, hračky, atp...zatýká to pod parkety, koberce už smrdí, prostě "chuťovka". Druhá část rodiny má výčitky, že vůbec zakládá takové téma.
Na zahradě nevydrží, je 17 let chovaná v domácnosti.

Upozorňuji, že se nejedná o případ, kdy se vyskytne zdravotní problém a pes se utratí. Podstoupila se s ní náročná operace páteře s nejistým výsledkem, včetně potřebné rehabilitace v 8 letech, aby tu s námi ještě mohla být a že to stálo za to

Je barbarství uvažovat z tohoto důvodů o konci? Jak to vnímáte vy?