mandelinko,
no jak jsem psala, naši při výběru jména měli jediné hledisko...aby to bylo na tři písmena, protože sestra se se svými čtyřmi nevešla do kolonek
. Nedali mi tedy jméno "Ivo", jsem Iva se všemi možnými osloveními, z nichž "Ivo" je jen jedno z mnoha a zrovna moji rodiče ho nikdy nepoužili. Ani sourozenci. Ignoranti mi říkali Ivano, rádobymilí ignoranti Ivanko, ostatní Ivi, Ivuš, Ivko, maminka Ivuško, ségra Ivuno (jo, tohle oslovení "miluju" skoro stejně jako Ivano), pro bráchu jsem prostě ségra, jak mě oslovoval táta si nepamatuju
.
Svým rodičům prokazuju úctu jinak. Neznamená to, že budu přejímat všechny jejich názory. Jméno nejsem já, to je jen mojí nepatrnou součástí a když si teď začnu říkat Eulálie Filoména, nic to nezmění
. Našim byly nějaké významy jmen zcela fuk a já to mám stejně. Mně záleží hlavně na tom, jak to zní a jak to oslovení je dotyčnému příjemné. A jestli mi Eva řekna, ať jí říkám Jarmilo, budu jí tak říkat a nebudu moralizovat o tom, že není dost uctivá k svým rodičům, protože nerespektuje jejich výběr jména
.