mandelinko,
a když ti kolega řekne, ať mu Honzi neříkáš? Předpokládám, že příště se tomu oslovení vyhneš. Nebo třeba tomu Jane....jak říkám, já neznám žádného Jana, kterému by se Jane říkalo. Třeba Jeníku, Jendo, to jo, ale ten taky hned upozorňuje, jak se mu má říkat a že třeba na Honzu neslyší
.
A fakt nechápu, proč je tak těžké vyjít podobně vstříc Evě, která si nepřeje být oslovována "Evo" a neříkat jí "Evi".
A jak tu psala Martina, že má z Martí osypky....třeba by se taky časem ozvala, kdyby jí tak někdo říkal denně...a třeba ne...ale jiná Martina jo...a jiná by zase nechtěla slyšet "Martino"...pro mě je to opět jméno podobně jako Markéta...líbí se mi, ale nedala bych ho, právě proto, že to oslovování není úplně snadné...devíti Martinám "Martino" vadit nebude a desátá to nesnese
.
Jo a ještě velmi často se s výzvou, jak oslovovat nebo neoslovovat setkávám u Marie. Neznám žádnou, která by si nechala říkat Marie. Jedna je Maruška (ano, ve čtyřiceti, nikdo jí jinak neřekne
), druhá je Maruš, další je Majka....teď ve škole jsem se zkamarádila s jednou těsně před důchodem...a taky si nechává říkat Maru, podepisuje se Maruš
.
A jiná kolegyně se zase představila "Jsem Lucie, a hlavně mi neříkejte Lucko, to nesnáším"
, to když jsme se setkali asi podruhé a vzájemně si potykaly
.