Bacha. Taky jsem kdysi chtela uzkoprofilovy plemeno na mazlika, nasla jsem inzerat na jednoho petimesicniho. Jinak se cekalo i par mesicu a nemuselo se narodit, co si clovek navymyslel. Blbec jsem te pani po telefonu vykecala, ze ho beru, jen pokud bude mazel.
Na miste odmitla ukazat rodice (pry bydleli jinde) i kocici bydleni. Ja blbec jsem neodesla.
Za asi 15 (!) minut prinesla kocoura, cokoliv, jen ne mazel.
Ja na to, ze teda ne, a ze pujdu.
Chovatelka zas, ze si na me musi zvyknout, ze to bude dobry, at pockam.
Blbec jsem pockala. Najednou se kocour slozil na stul, predl jak o zivot, nechal se chovat, hlavu mi dal na rameno...

Ani jsem ho nedala do prenosky, hodinu mi sedel na rameni a predl, zatimco jsem ridila domu.
Doma za nejakou dobu zjancil a dodnes (11 let) se neda ani vzit do naruce.
Maximalne obcas lehce pohladit (po letitym usili). Divocejsi kocku vlastne neznam...

Soukrome to tipuju na diazepam, doslechla jsem se, ze tak se to dela, kdyz chce kavka mazlika...