Zufi tu psala, ze se boji odmítnout teambuilding v situaci, kdy odmítnutí bylo lidsky víc nez pochopitelně, své nadřízene, která patrně neni žádná sv.ne toužící ji primárně potopit, a v zásadě ma pochopeni, jen proto, ze by ji POTENCIÁLNĚ, kdyby se propoustelo, mohla kvuli tomu chtít vzit jako prvni.

Nebylo by, vim-li o sobe, ze takto reaguji v situaci, kdy vlastne o nic nejde, na míste trochu méně radikalnosti vůči někomu, koho mozna zmakli pod daleko větším tlakem?

Poctivě mi pripada to, co rika Sesule - rada bych věřila, ze bych se v jiste situaci zachovala statečně, ale nemuzu to s jistotou vědet, pokud jsem v ni nebyla (což muzu zrovna tak vztáhnout na sebe a Zufinu situaci v te sborovne).