Persepolis - rozumím - v Nohavicovi bude prostě nějaký zakopaný pes v jeho nitru, co já slyším v těch písničkách.
Mám to podobně s více lidmi - třeba s Michaelem Jacksonem, abychom pořád nehrabaly na českém písečku.
Stejně jako s Nohavicou - nepřepínám, nevadí mi, ale čiší na mě z toho díla zoufalství, smutek, frustrace??? Nevím.

Naproti tomu třeba dodnes sedím na pr... z Janis Joplin, Hendrixe, Morrisona...
Ty lidi život BAVIL a užívali si ho. Drogama a chlastem si ho zpestřovali, nic tím neřešili (tedy až do určitého stádia)

Kolik úžasných děl všeho druhu umění by bez drog a chlastu vůbec nevzniklo...

Znám z vlastního okolí loosery, z nichž se dřív či později stali chudáci nebo duševní mrzáci díky návykovým látkám, ale když se nad tím tak zamyslím, měli k tomu našlápnuto už předtím, zatímco jiní, kteří si váží sami sebe, jsou odjakživa v pohodě a užívají si každého dne, v tom dokážou chodit dodnes bez problémů (pokud přežili ten věk do cca 30 let, kdy jednává sebevražedně i chronický optimista a pohodář)


Mezi muzikanty máš spoustu Nohavicových vrstevníků, kteří chlastají dodnes, ale nikdy tomu nepropadli (o spolupráci s StB nemluvě)