Mandelinko - a čím kupř. devítiletá dcera pisatelky zasahuje do osobního prostoru své matky? Že si nemyje hlavu dle jejích představ?
Já tedy musím říct, že na boj došlo jen v pubertě u mé dcery - bohužel jsem pochopila rychle, že pokud dcera nebude chtít, po zlém s ním nic nezmůžu, ona na boj narozdíl ode mne měla energii a čas. A překvapením pro mne bylo, že když jsem na to šla jinak a po dobrém, dosáhla jsem svého a dokonce víc, než jsem vůbec původní chtěla. A proč? No protože prostě dcera taky chtěla, to je celý.
U kluků to zatím taktéž funguje jen po dobrém. Snad to vydrží. Ovšem neznamená to, že oni skákají, jak já pískám - jde pořád o dohodu - aby i oni chtěli.