Tragiko, jasne, ze muzes jit i s detmi a ma to zase jine kouzlo. Ale to, co treba chybi nejvic me, je prave ta samota (max. s partnerem) v tu chvili. Ten klid, ticho. Sedet pod tresni s knihou (to jsem treba zrovna nikdy neudelala, ale navazuji na zakladatelku) hodinu a mit na tu knihu klid, nerku-li cele dopo/odpoledne, jako si to muze clovek dovolit za studii (nebo za bezdetna zkratka), to proste "za detna" nejde. Jen tak byt, jen tak se na te louce natahnout a nechat myslenky plynout a pak zjistit, ze tam lezis dve hodiny, ale NICEMU a NIKOMU to nevadi... kdyz pujdu s detma, je to fajn, jasne, jen jinak fajn. Ale s nimi je clovek tak nejak neustale, a tak obcas by rad zmenu...
Nevim, jestli to takhle zakladatelka myslela, ale ja to tak pochopila, resp. ja to tak citim.