Arantxo,

Asi bych to svedla na sebe -JA jsem (mozna) úzkostliva matka, ale podle me je na to ještě moc malej, JA bych byla z toho celou dobu nervózní.

Připadne nech za sebe jednat manžela, pokud si budes jista, ze mamince nepovolí.

Připadne (a asi nejvíc po pravdě) rict, ze nemáš dobry pocit z toho, ze vlastne ani poradně nevíš, kam by jel a jak by to cele probíhalo. To ale nevím, jestli můžeš takto " na přímo", tchyně asi nebude z těch, se kterými by se dalo jednat na rovinu.

V každém případe Ti rozumím, nemáš-li z toho dobry pocit, nepoustej, pokud to půjde diplomaticky, bude to fajn, pokud ne, tak holt se tchyně urazí. Co se stane? Normální člověk se prece neurazí, kdyz mu rodič odmítne svěřit samotnému takhle male díte, pokud normální neni, tak bych radši obetovala "klid v rodině" a riskla nějakou ublizenou reakci , nez ze mi díte vezme do prostředí, o kterém nic nevím, k osobě, která deti nemusi(proc proboha k sobe zve svoji mámu s dítětem, kdyz deti nemá rada)?

Uz bych v duchu viděla, ze svagrovka žije s nejakym Dutrouxem a ze dítěti ublíží. Jo, mozna je to hysterie, ale kdyz NEVÍM, muzu si domyslet ldacos. To at se radši urazí .