Já jsem z pěti dětí a nijak jsem to nepociťovala. Dle mamky si děti mají užívat dětství, neměli jsme žádné povinnosti, finančně jsme na to byli průměrně a mamka netrávila den skákáním po kuchyni. Měla jsem celkem průměrné dětství. Akorát vyvracím teorii o sourozencích parťácích, my jsme si spolu nikdy moc nehráli, každý jsme úplně jiný a máme vlastní zájmy, radši jsme byli s kamarády a doteď spolu moc nepečeme.
Manžel je z ještě víc dětí, tam to byla taková tradiční rodina, kdy se děti zapojovali, ale taky to nijak špatně nepociťují a navíc jsou hodně pospolitý.

K tématu, počet dětí moc neřeším, vím, že dítě za pár let chci a pak asi ještě jedno. Ráda bych měla benjamínka někdy hluboko po čtyřicítce. Nevíš co bude za rok natož za dvacet let, to nemá cenu moc řešit (navíc pocházím z dlouhověké a zdravé rodiny - musím to zaklepat na dřevo).
Můj chlap tvrdí "když se ženská rozrodí, je jak jabloň, plodí každý rok". Tož zakladatelko vítej mezi stromy.