Přidat odpověď
Za co utrácíme? Tak jen když si vezmu to září - dvakrát družina, jednou školkovné plus zálohy na jídlo atd. Nákup pomůcek, platby za všechny kroužky. Dále se u nás jezdí na prvním stupni v září k moři a v zimě na lyžák (kdokoliv, kdo má zájem). V květnu pak škola v přírodě. Ale samozřejmě, jet nemusí, na kroužky taky chodit nemusí. Můžu jim dokonce i vysvětlit, že to je vlastně zbytečné, ale otázka je, co si myslí, a jestli jim ve skutečnosti není líto že nic nemůžou, ovšem vidí, že je jich doma moc a peníze nejsou, tak raději ani nic neřeknou. Co si odnesou ze svého dětství, to se asi předem nedá posoudit.
A jinak - ad velká rodina sedící u jednoho stolu, tak obrázek je to pěkný, ale nemusí to být tak úplně reálné. Taková je moje tchýně, sama vyrůstala jako jedináček a bez otce, má z toho doživotní komplex a neustále zve všechny děti na sobotní i nedělní obědy a následné povídání o ničem u kulatého stolu. Mně osobně to krutě nebaví, manžela rovněž (ale bydlíme daleko a účastníme se jen občas) a děti se tam taky nijak extra nebaví. Takže to, že já chci mít rodinu pohromadě, může být taky někdy dost sobecké...
Ale samozřejmě, může to být ideál, všichni šťastni, ač chudí, rádi se scházejí a vzpomínky na dětství mají ideální...
Předchozí