Jo! Já jsem z pěti dětí! je to super, povzbuzuju tě v tvé touze! Dovolené jsou úplná podružnost.
Naše dovolené v chudém období vypadaly tak, že jsme byli doma a dělali výlety po okolí. Super čas, zahrnoval souboj táty a bráchy v jedné PC hře, vypořádání se s hádkami, když se něco nepovedlo, společné vaření obědů, a třeba i část výletu dojít pěšky a za ušetřené peníze za vlak nanuky (a vidět kus krásné krajiny)
A v lepších časech dovolená byla třeba jet do domu příbuzných, kteří zrovna byli v cizině, a tam to samé
Nedostali jsme "do začátku" třeba auto, stavební spoření... ale viděli jsme u rodičů třeba, jak hospodařit s penězi.... a další dobré životní hodnoty.
A teď když už jsme všichni plnoletí, moc rádi si naplánujeme společnou dovolenou v Čechách (třeba na chalupě známých za 130,-/os/den ) a moc si užíváme čas spolu.

Určitě by bylo "fajn", kdyby třeba bylo možné, abych studovala jednu soukromou střední, kterou jsem kdysi našla a hned věděla, že je to nereálné... Ale takových "kdyby" je milion. Třeba bych teď hodně vydělávala ale ze všeho nejvíc si přála žít někde v podnájmu a "volně", jestli mi rozumíte... Prostě život je pestrý a já jsem zodpovědná za to, co budu v životě mít, a i za spokojenost v tom, kde jsem.. a miluju své sourozence a rodiče a jsem ráda, že jsme to mohli mít takhle. A sama chci hodně dětí.