Maargitt, tak ja to mam tedy uplne jinak. Prvni dite bylo naprosto silene, druhe o tri roky pozdeji pohoda (proti tomu prvnimu), treti o ctyri roky pohoda jeste vetsi (proti druhemu). Za par tydnu se narodi ctvrte a jen se obavam, ze se zopakuje scenar z cisla jedna (mluvim hlavne o notorickem nespani), ale rada se necham prijemne prekvapit. Detem bude skoro 12, skoro 9 a skoro 5 - vsichni jsou samostatni a sikovni, na miminko se tesi a pomahat se chystaji. Dva z nich si to uz zazili a vzhledem k tomu, ze tohle mimco opravdu moc chteli, asi si z toho pamatuji to pozitivni. Nejstarsi chtel miminko asi nejvic, dela mu dobre mit zodpovednost a starost o mladsi. Finance u nas nejsou problem, deti maji vse, co chteji, pokud usoudime, ze je to smysluplne. Osobne si myslim, ze zasadni je vekovy rozdil mezi detmi, pokud nejsou po roce nebo po dvou, je to pohoda. Ja zase nikdy nestala o to mit dve deti u sebe, pak x let pauza, a pak dalsi dve. Takhle mi to prijde idealni, protoze vsechny deti vyrustaji postupne spolu, ale pritom se to da dobre zvladnout. Pak je take dulezite, jak to vnimaji samy deti, jake maji povahy, apod.