Dobri,
to je obdivuhodně přesný.
" většinou určitá hořkost, pokud pomoc poskytneš, případně pocit zadostiučinění, že tys tak hluboko neklesla."
Protože člověk má zafixováno (na vědomé úrovni víš, že je to špatně, ale podvědomí pracuje), že ten, komu musí být pomáháno, stojí jaksi "níž" (to už tu taky padlo) a proto se sám mocí mermo do té "nižší pozice" nechce dostat a zároveň vnímá to, že ten, komu pomáhá, v té "nižší" pozici je.
Takhle jak to píšu, je to strašný a ani v nejmenším neříkám, že je to správně, ale pomáhá mi si to uvědomit a pojmenovat to.
Zajímavé je, že vůči lidem, kteří mi v životě pomohli nejvíc (moji pěstouni
) takové pocity nedostačivosti nemám.